Materiál | Cena |
---|---|
Ryzí zlato, 999/1000, 24 karátů, průměr 25mm, váha 21,45g, tři pamětní medaile | 60 000,- Kč |
Ryzí stříbro, 999/1000, průměr 40mm, váha 78g, tři pamětní medaile | 9 000,- Kč |
Kolekci 3ks medailí NEJVĚTŠÍ PŘEMYSLOVNY je možné jako extra náročný dárek objednat i v provedení GRAND ryzí zlato 999/1000, 24 karátů, průměr 40mm, 96g tři medaile |
240 000,- Kč |
Pamětní medaile, umělecké dílo, hodnota přetrvávající generace LUDMILA, ANEŽKA, ELIŠKA kultovní jména a osobnosti naší historie.
Vážený kliente, Umělecká ražba ve zlatě a stříbře je nejen mimořádný hmotný, duchovní a umělecký dárek, kterým můžete obdarovat někoho ze svých blízkých, ale i jako další příležitost uložit papírové peníze do hodnoty, jež je prověřena historií 6 000 let. Státy a jejich platidla vznikají a zanikají. Tento cyklus se stále opakuje. V historii vytvořené umělecké předměty svoji hodnotu neztrácejí, ale zvyšují. To se týká i dnešní nabídky umělecké ražby ze zlata a stříbra v nejvyšší ryzosti 999, 24 karátů.
Pramáti českých panovníků, první česká světice, patronka babiček, matek a vychovatelů. Svatou Ludmilu můžeme označit nejen za pramáti českých panovníků, ale i většiny českých královen. Převratnou událostí jejího života je přijetí křesťanství kolem roku 882 od arcibiskupa Metoděje na Velké Moravě. Přijetí křesťanství za vlády Velkomoravského knížete Svatopluka mezi lety 874 až 894 umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty v Čechách. Její kult jako symbol nové křesťanské víry je šířen po její smrti roku 921. Život babičky svatého Václava byl popsán v řadě legend, které se snaží popsat českou historii v 9. a 10. století.
Princezna země a nebe Svatořečení svaté Anežky roku 1989 se vymykalo všem církevním pravidlům, což podtrhuje mimořádný význam této osobnosti. Anežka byla svatořečena i přesto, že se zatím nenašly žádné její ostatky, jež jsou nezbytným atributem svatořečení. Tento fakt umocňuje skutečnost, jak mimořádnou osobností a ženou v naší historii byla. „Matka chudých“, zakladatelka jediného původně českého řádu – křižovníků s červenou hvězdou, přítelkyně svaté Kláry a následovnice svatého Františka. JEJÍ UNIKÁTNÍ UMĚLECKÉ provedení je zasvěceno duchovnímu bohatství člověka, pozitivní energii osvíceného vědomí zbaveného negativních závislostí a žádostí. Anežka nevidí spásu na prvním místě. Na své cestě se obrací k milosrdenství. Srdce druhých naplňuje energií lásky, světlem naděje, lidskostí a štěstím z povznesení rovnovážného vědomí nad rozpor. Nad ctnost sebeobětování povyšuje pomoc bližnímu, pokoru a smíření bez ideologických klišé.
Mezi nejvýznamnějšími ženskými osobnostmi projektu NNE, nemůže chybět matka panovníka, jenž povznesl české království do čela evropského kontinentu a poprvé v historii vytvořil z Čech centrum imperiální velmoci. Když byl roku 1344 ještě jako markrabí Karel Lucemburský vybrán jako jediný kandidát na místo římského krále, světského korunovaného vládce Evropy, byla již jeho matka 14 let po smrti. Svojí matku znal do svých pouhých 7 let, než byl předán k výchově na francouzský dvůr. Eliška vynikala hrdostí na historii svých předků a je symbolem držení se tradičních hodnot, jako jsou stálost, zásadovost i snad přílišná tvrdost v rozhodování a neústupnost. Byla faktickým ztělesněním vlastností typických pro některé Přemyslovce, především pak pro jejího dědu Přemysla Otakara II. Eliška nikdy nebyla typem usedlé ženy, ale sama se fakticky chtěla účastnit všech mocenských vřav v tak složité době, jaká po vymření Přemyslovců po meči nastala. Cítila svojí zodpovědnost za uchování rodinných přemyslovských statků, aby nedošlo k rozchvácení království a omezení královských pravomocí. Pevně se držela centralizačních zásad jež prosazovala hlavně konfrontací. Byla HRDOU PŘEMYSLOVNOU a ztělesňovala imperiální politiku posledních Přemyslovců rodově a mocensky 150 let provázaných s rodem Štaufovských císařů. Byla to vypjatá doba střetu císařů Svaté říše římské s papežem. Právě tato konfrontační politika vedla nakonec k zániku přemyslovského rodu po meči. Ke konci života se poslední Přemyslovna věnovala sbírání svatých ostatků, podpoře stavby Zbraslavského kláštera a rovněž usilovala o svatořečení Anežky České. Zemřela na tuberkulózu v osmatřiceti letech na Vyšehradě v domě nevlastního bratra Jana Volka. Dne 1. října1330 byla pohřbena na Zbraslavi.