Investice do zlatých a stříbrných medailí a mincí je velmi oblíbena především pro jejich historická témata. Představují proto větší historickou než ekonomickou hodnotu. Ražby pamětních medailí a mincí jsou známé již z doby Římské říše a sloužili jako nástroj propagandy.
Jako symbol svrchovanosti s první ražby oběžných mincí objevují po roce 955 za vlády Přemyslovců. Za vlády Přemysla Otakara I se přechází z boleslavských denárů na ražby brakteátů. O sto let později přechází král Václav II. k ražbě slavných pražských grošů. Veškerá ražba je převedena do Kutné Hory. Pražský groš se razil přes 200 let a za tu dobu došlo k jeho silnému oslabení.
Začátkem 16. Století za Habsburků se objevuje tolar a po roce 1623 za velkého státního bankrotu krejcary. Měna ale byla vlivem válek s Turky a ohromnými výdaji státu velmi nestabilní. Stabilizace nastává až v době panování Marie Terezie. Tereziánský tolar se stal významným symbolem doby a silným platidlem i v kontinentálním kontextu.
Se vznikem samostatného českého státu v roce 1918 vznikla i Národní banka československá. V té době začíná významná ražba tzv. pamětních mincí a medailí z čistého zlata a stříbra a sběratelský investiční zájem.
Umělecké zlato v podobě uměleckých ražeb
Po druhé světové válce byla opět investiční umělecká ražba obnovena. Tyto umělecké ražby pamětních medailí a mincí se vyznačují vysokou ryzostí ražeb a nízkým nákladem v počtech 100 až pár tisíc kusů. Mezi sběrateli jsou oblíbena především ucelená historická témata vycházející v řádech několika let. Takové kolekce se vyznačují vysokou uměleckou a historickou hodnotou vzhledem k dlouhodobému způsobu sbírání takových ucelených ražeb.
Kromě těchto kolekcí se razí tzv.jednorázové ražby k jubileím významných osob, státních návštěv nebo jako oslava společensky významných výročí. Tyto jednorázové ražby bývávají velmi rychle rozprodány a jejich cena se po vyprodání emise zvyšuje v čase podle poptávky zájemců, na které se během koupě nedostalo.